Zdroj: http://n2studio.mzf.cz/historia-x/korejska-valka-1.cast  •  Vydáno: 2.9.2010 13:05  •  Autor: Orilion

Korejská válka - 1. část

Korejská válka - 1. částProbíhala v letech 1950-1953. Konflikt byl 25. června 1950 rozpoután severokorejskými jednotkami po předchozí domluvě Kim Il-sŏnga (KLDR), Mao Ce-tunga (ČLR) a Josifa Visarionoviče Stalina (SSSR). Ukončen byl dohodou o příměří 27. července 1953. Příčinou sporu byla snaha severokorejských vojsk o ovládnutí celé Koreje a její následné sloučení pod komunistickou nadvládu.

V srpnu 1945, nedlouho před skončením 2. světové války, byl prostor Korejského poloostrova, jenž byl od roku 1910 kolonií japonského císařství, na základě dohody velení armády Spojených států a Sovětského svazu rozdělen na dvě okupační zóny. Demarkační linií se stala 38. rovnoběžka. Korejský poloostrov byl tak rozdělen na Severní Koreu s okupační správou Rudé armády a Jižní Koreu s okupační správou Armády Spojených států. V roce 1948 byla na základě rozhodnutí orgánů OSN a demokratických voleb vyhlášena Korejská republika (jih) a zanedlouho i Korejská lidově demokratická (sever).

Jednotky USA a OSN překračují v roce 1950 38. rovnoběžku.

img

Sever byl pod správou SSSR a nekompromisně zde byl zaveden komunistický režim. Jih spravovalo velení Armády Spojených států s dohledem OSN. S nastartováním studené války se Korea stala cílem komunistické agrese, podobně jako jím byl Západní Berlín v Evropě, a tedy jedním z center velmocenského soupeření. Rozhodující roli sehrály přehnané iluze a ambice korejských komunistů (zejména Kim Il-sŏnga a Pak Hŏn-jonga), kteří nesou hlavní zodpovědnost za rozpoutání jednoho z nejstrašlivějších konfliktů 20. století. Sever, podporovaný nově vzniklou Čínskou lidovou republikou a skrytě rovněž Sovětským svazem, zahájil proti Korejské republice celoplošný útok v červnu 1950.

Strany

Koalice OSN:
Jižní Korea
USA
Spojené království
Zdravotnická podpora:
Dánsko
Itálie
Norsko
Indie
Švédsko
Komunisté:
Severní Korea
ČLR
SSSR
Zdravotnická podpora:
ČSR
PLR
MLR
BLR
Rumunsko

Velitelé

Koalice:

Douglas MacArthur, Jeong Il-Gwon

Komunisté:

Kim Ir-sen

Severokorejská invaze (25. června – 14. září 1950)

Uběhly dva roky od vzniku dvou samostatných států - severokorejská armáda (tiše podporována SSSR) zaútočila na jih s cílem násilně spojit obě země. Po pouhých třech dnech agresoři obsadili vzdálenou jihokorejskou metropoli Soul a v následujících týdnech se jim podařilo obsadit prakticky celý jih s výjimkou tzv. Pusanského perimetru.

OSN se rozhodla zakročit a komunistického útočníka vypudit z okupovaného území. Na apel OSN vznikla koalice států v čele s USA, která měla proti Severní Koreji vést útok.

1.července:
Do Jižní Koreje dorazily první americké jednotky.
5.července:
Poprvé se vojska USA střetla s armádou Severní Koreje v bojích u Osanu. Američané se pak museli stáhnout.

Koncem léta vojska OSN zahájila nekoordinovaný ústup k jihokorejskému přístavu Pusan, kde se měla znovu zformovat pro následující útok. Pod vedením generála Waltona Walkera (velitel pozemních vojsk), zde byl zřízen obranný perimetr, který měřil od Pusanu na sever až přes 150 kilometrů. Severokorejská armáda dostala za úkol tento perimetr dobýt do začátku září. Malé koaliční jednotky nestačily na to, aby bránily celou linii perimetru, ale díky zpravodajské službě, která včas upozorňovala na místa hlavních útoků Severokorejských jednotek, situaci zvládly. Do perimetru postupně přicházely nové posily, včetně prvních britských vojáků. Severokorejské zásobovací linie byly navíc napadány ze vzduchu, takže se komunistický útok začínal hroutit. V září již mělo koaliční vedení jistotu, že perimetr bude uhájen, a mohlo začít pomýšlet na ofenzivu.

Člen US Marine Corps utěšuje zdrceného kamaráda.

img

Protiútok OSN a USA (15. září – 24. října 1950)

Americké jednotky pod vedením generála Douglase MacArthura uskutečnily 15. září vylodění u přímořského města Inčchon, přes 300 kilometrů vzdáleného od Pusanského perimetru. Operaci provedl 10. sbor námořní pěchoty pod velením generála Edwarda Almonda. I když se jednalo o riskantní akci, koaliční jednotky ji za cenu menších ztrát zvládly. Odtud pokračovaly na sever k Soulu. Při postupu přerušily severokorejské zásobovací a komunikační trasy. Na jihu ve stejné době prorazily jednotky z Pusanského perimetru nepřátelskými liniemi a mířily taktéž na sever. Následné dobývání Soulu 10. sborem si vyžádalo velké ztráty. I když koaliční vojska měla před nepřátelskými jednotkami značnou převahu, Severokorejci fanaticky bojovali až do totálního zničení svých jednotek.
26.září:
Město Soul bylo dobyto koaličními jednotkami a do začátku října byly všechny zbývající Severokorejské jednotky vytlačeny z Jižní Koreje.
1.října:
OSN žádalo Severní Koreu o okamžitou kapitulaci, ale Kim Ir-sen ji odmítl.
7.října:
Generál MacArthur dostal (po výhradách socialistických zemí) od OSN povolení k útoku na Severní Koreu.

Vojska OSN začala postupovat nepřátelským územím na sever k hranicím Severní Koreje s Čínskou lidovou republikou, přestože ČLR pohrozila, že takový postup by ji přiměl vstoupit do války. Pro tuto obavu americký prezident Harry S. Truman nařídil MacArthurovi, aby se jeho vojska raději nepřibližovala k řece Amnokkang (v čínštině Ja-Lu), která tvoří právě hranici mezi KLDR a Čínou.

16.října:
Vylodění u Weonsanu.
19.října:
Jednotky OSN obsadily Pchjongjang (metropoli Severní Koreje), z něhož se podařilo Kim Ir-Senovi jen o vlásek uniknout. Amerických vojsk se zmocňoval optimismus. Zbytky severokorejských jednotek se stáhly do hor na severu země ČLR.

img img

Američtí vojáci zadrželi severokorejské bojovníky nedaleko 38.rovnoběžky. (vlevo)

Pouliční boje v Soulu. (vpravo)

Príbuzné časti článku

Korejská válka - 2. část
„Vhodnou základnou pro manželství je oboustranné nepochopení.“ Oscar Wilde